Historie budovy

Místo, kde dnes stojí Divadlo Na zábradlí, patří k nejstarším sídlištím na území vnitřní Prahy. Zdejší osada je bezpečně doložena na počátku 12. století, ale existovala pravděpodobně již mnohem dříve. Kronika Královské Prahy uvádí, že v 15. století se budova dnešního Divadla Na zábradlí jmenovala Dům U zeleného kloboučku, později Dům Milevských. V 16. století vlastnili dům Valdštejnové, kteří získali do vlastnictví i sousední budovu a spojili oba domy v jeden celek. Začátkem 19. století sloužila budova jako továrna na potiskování bavlněných látek. V roce 1836 zde proběhla velká přestavba podle návrhu architekta J. C. Vítka, během které vznikl i velký sál, v němž byly umístěny tiskací stoly pro kartounku. Koncem 19. století získala vlastnické právo Jednota katolických tovaryšů, jež zdarma poskytovala ubytování a stravu pro „pracující řemeslný dorost“ z chudých rodin.

Na přelomu 19. a 20. století došlo na českém území k velkému rozmachu divadelnictví – také Jednota katolických tovaryšů zbudovala v roce 1913 pro svůj ochotnický spolek sál a jeviště v prostoru bývalé kartounky. O zimních nedělích, Vánocích a Velikonocích se zde hrála mravoučná představení, a to až do roku 1933, kdy byla činnost souboru přerušena válkou. V roce 1944 byl dům obsazen Němci. Po válce Jednota svoji ochotnickou činnost nakrátko opět obnovila a obohatila repertoár o představení hostujících kočovných souborů. V roce 1954 Ústřední národní výbor hlavního města Prahy vyvlastnil dům pro Československý stát, konkrétně pro Obvodní podnik bytového hospodářství, který tu dál provozoval ubytovnu a penzion. Pozůstatkem po tovaryšských ubikacích zde byly miniaturní jednopokojové byty se společnými umývárnami. Jen tak mimochodem – dnes jsou na místě těchto „bytů“ herecké šatny…