Ředitel Divadla Na zábradlí od sezony 2013/2014.
Vystudoval germanistiku a kunsthistorii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Během magisterského studia absolvoval několik studijních pobytů na univerzitách v Regensburgu, Lipsku a ve Vídni, během interního doktorského studia germanistiky byl držitelem prestižního stipendia Nadace Roberta Bosche, doktorskou práci na téma George Tabori a dramatika holocaustu vypracoval především na univerzitě v Regensburgu.
Získal Cenu rektora Masarykovy univerzity za mimořádné výsledky v doktorském studiu (2004). Několik let působil jako externí pedagog FF MU a JAMU. Od roku 2009 je šéfdramaturgem Pražského divadelního festivalu německého jazyka, v roce 2021 se stal jeho ředitelem. Mezi lety 2004-2007 působil jako dramaturg Mahenovy činohry Národního divadla v Brně, v letech 2007-2013 byl uměleckým šéfem Divadla Reduta v Brně. V září 2013 nastoupil jako ředitel pražského Divadla Na zábradlí.
Překladu německojazyčné literatury se věnuje již od studií, přeložil desítky dramatických textů od G. Taboriho, D. Loher, R. Schimmelpfenniga, P. Handkeho, R. W. Fassbindera, B. Strausse, P. Turriniho, M. von Mayenburga, W. Lotze či A. Petrase a řadu soudobé prózy J. Hermannové, K. Hageny, K. Lange-Müller, G. Taboriho, M. Pollacka, W. Genazina a dalších, za překlad románu Deštník pro tento den Wilhelma Genazina (Mladá fronta, 2013) byl v roce 2014 nominován na překladatelskou Cenu J. Jungmanna.
Divadlo Na zábradlí a já
Jsme divadlo, které se snaží diváka konfrontovat s názorem, hledáme témata, která promlouvají k dnešku, rozrušují, vybízejí k úvahám a rezonanci. Považujeme divadlo za výsostné místo umění, ale i za společenskou platformu, která se vyjadřuje ke stavu společnosti, okolí, světa… K Divadlu Na zábradlí mám samozřejmě velmi hluboký a niterný vztah, je jako nejbližší člověk, na něhož neustále myslím. Vzpomínek a zážitků je velká spousta – ty nejsilnější asi souvisí se zahraničními zájezdy do Bogoty, New Yorku a Berlína – vždycky se ale váží na lidi ze Zábradlí – herce, techniky, spolupracovníky – tam cítím velkou blízkost.
Je to jistě klišé, ale mým největším úspěchem je v mých očích můj syn. Vážím si na sobě šťouravého, kritického uvažování, snad i pracovitosti a urputnosti. Vážil bych si sebe ještě víc, kdybych byl vzdělanější, pilnější a dobře se naučil ještě alespoň jeden jazyk.
