Člen hereckého souboru Divadla Na zábradlí od sezony 2016/2017.
Narodil se Praze a vystudoval zde i hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři. V roce 2001 vstoupil na svou první domovskou scénu v Činoherním studiu Ústí nad Labem. Hostoval také na Nové scéně ND v Praze, v Činoherním klubu, v Malém divadle v Liberci, v Divadle Ponec, dále na Letních Shakespearovských slavnostech, v Meet Factory, NoDu, Deutches Theater Berlin, Theatre Bremen aj. V současné době je kromě Divadla Na zábradlí k vidění ve Studiu Hrdinů, Divadelním spolku Jedl a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Objevuje se také na filmovém plátně nebo v televizi. Je vicemistr celorepublikového kola soutěžního klání ve Slam poetry z roku 2004.
Divadlo Na zábradlí a já
Divadlo Na zábradlí je určitá společenská ikona. Instituce, jako symbol určitého společenského postoje a názorové pozice. Je to jistě dáno silnou rolí při společenských změnách na sklonku minulého století, a jako takové je Divadlo Na zábradlí uložené v podvědomí lidí napříč republikou. Dokonce vnímám, že takhle v myslích lidí uložená myšlenková forma, už často ani nepotřebuje reflexi aktuální divadelní reality. Je to určitá konstanta. Pojem. Divadlo Na zábradlí. Nicméně je dobré si připomenout, díky čemu se mohlo symbolem stát. Tím důvodem, podle mého mínění, byl a je tvůrčí zápal a svobodná atmosféra, společná tvůrcům napříč generacemi, a taky určitá nespokojenost se zavedenými jistotami a vnitřní potřeba redefinovat. Hledat nové formy sdílení uměleckého procesu dovnitř i ven. Tyhle předpoklady jsou uvnitř stále živé, a tak je Divadlo Na zábradlí formálně symbolické a symbolicky neformální.
Brala mě sem už máma, jako malýho a já asi dodnes pamatuju začátek písničky z Revizora v režii Petra Lébla. A když potom vyjel na jeviště Vlastimil Bedrna na rohaté trojkolce, bylo to zjevení. Nové vidění. Později, když jsem hrál v Komedii, chodilo se po zavření baru Na zábradlí a setkávalo se. Taky památný fotbal na Anenském náměstí, kdy jsme skončili s Komedií ve finále s tehdejším osazenstvem Divadla Na zábradlí a po prohře museli poražení sehrát divadlo pro pobavení vítězů, to byly moje první kroky po tom malém jevišti.
Co se týče mé osobní sféry, za úspěch určitě považuji změnu životního kurzu. Už nějaký čas, se postupně zbavuju stereotypů z minulosti a otevírám se novým věcem. A co do profesních úspěchů, je těžké nějaký najít. Haha. Vážím si toho, že jsem tady v divadle a jestli jsem na to pyšný? Ano. Nikomu jsem nevolal, nikomu se nepřipomínal. Dora Štědroňová si mě pamatovala z mých minulých výkonů a stálo jí za to zvednout telefon a nabídnout mi angažmá. Toho si vážím. Jsem pyšný, že aktuálně zkouším s Honzou Mikuláškem, že zrovna teď potřebuje mojí přítomnost u svého díla. Toho si vážím. Toho být součástí kolektivu výjimečných tvůrců. Svůj největší úspěch spatřuji v budoucnosti. Bude to příští nabídka spolupráce. Důkaz toho, že to stojí za to.
