Boris Jedinák

Dramaturg Divadla Na zábradlí od sezony 2020/2021.

Vystudoval dramaturgii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU a obor Etnologie a kulturní antropologie na FF UK. Jako dramaturg a autor se podílel na inscenacích mimo Zábradlí například v Divadle Minor (Nanuk), NoD (O krásách bezpilotního bombardování), v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (Ticho po pěšině), v prostoru Alfred ve dvoře (La Moneda) či v Divadle Husa na provázku (Setkání spiklenců) aj. Lákají ho divadelní tvary na pomezí inscenace, hry a instalace, které zkoumají participaci diváka, například Touring Turing (KALD DAMU 2017) nebo Expedice (Krutý krtek, 2018). Vedle divadelní tvorby spolupracoval na dvou výstavách pořádaných Ústavem pro studium totalitních režimů, je spoluautorem stolní hry Legionářek a autorem divadelní hry Lišák Renard, která vznikla pro Naivní divadlo Liberec. Patří mezi zakládající členy skupiny 8lidí.

Divadlo Na zábradlí a já
Divadlo Na zábradlí má velký potenciál být místem, kam lidé nechodí pouze za divadelním zážitkem, ale které je pro ně místem setkávání v nejširším slova smyslu. Mělo by být uměleckou institucí, která nemluví o současných tématech pouze na jevišti, ale rozehrává je i ve veřejném prostoru. Mělo by to být divadlo, které se neustále snaží oslovovat nové diváky, ale které se zároveň nebojí nahlížet věci z nečekaných úhlů pohledu, provokovat, a s nímž může být zajímavé i v něčem nesouhlasit.

Poprvé jsem se byl na Zábradlí podívat, když mi bylo asi patnáct. Tehdy mě hrozně překvapilo, jak komorní prostor to ve skutečnosti je. Připadalo mi, že mám všechny obrazy, co na jevišti vznikaly, jako na dosah ruky. To jsem do té doby v žádném jiném divadle nezažil. A to mě na Zábradlí fascinuje dodnes i jako tvůrce. Jakými způsoby lze pracovat s tak intimním kontaktem mezi herci a diváky…

Je pro mě důležité umět se zasmát sám sobě. (Ale i tak furt narážím na situace, kdy mi to za boha nejde.)