Divadlo Na zábradlí
Mýcení

Mýcení Thomas Bernhard

PREMIÉRA
16. března 2018

DÉLKA PŘEDSTAVENÍ
110 minut bez přestávky

Obsazení

Auersberger: Jakub Žáček
Auersbergerová: Magdaléna Sidonová
Thomas: Honza Hájek 
Joana: Johana Matoušková 
Billrothová: Jana Plodková
John: Václav Vašák
Schrekerová: Dita Kaplanová
Herec: Petr Jeništa 

Inscenační tým

Režie: Jan Mikulášek
Překlad: Marek Nekula
Dramatizace:
Dora Viceníková, Jan Mikulášek
Dramaturgie:  Dora Viceníková, Petr Štědroň
Scéna a kostýmy: Marek Cpin

Malý pokojíček napěchovaný obrazy a hosty se stává dusivě sevřeným dějištěm umělecké večeře, s jejímž začátkem se stále čeká na herce Národního divadla. Ze slavnostního setkání se stane hluboká, ironická i jízlivě zábavná sonda do života lepší společnosti. Přesné režijní vedení, herecká souhra a nápaditá scénografie přelévají divácké emoce od smíchu k pláči, od humoru a nadsázky k beznadějné zprávě o nás samých.

Kmotrami inscenace jsou Lenka Střeláková a Valerie Muliar.

Reprízy

  • 21.12.
    19:00
    Vyprodáno
  • Po
    31.12.
    19:00

    SILVESTROVSKÉ PŘEDSTAVENÍ

    Vyprodáno
  • St
    16.1.
    19:00

    Vyprodáno
  • Po
    4.2.
    19:00
    Prodej od 17.12.
  • Po
    11.2.
    19:00
    Prodej od 17.12.
  • Po
    18.2.
    19:00

    Prodej od 17.12.
  • Út
    29.1.
    19:00
    Vyprodáno

SUKCES MĚSÍCE - Divadelní noviny, č. 7/2018

„… A nezbývá už příliš prostoru napsat cokoli smysluplného o hercích. Snad jen v krátkosti, protože to považuji za nezbytné: po většinu klidný a ztišený projev cynismu Jana Hájka (Thomas) je fascinující, dojemný ve své malosti (a to opravdu není jen fráze náhodně vybraná) je samožerný herec Národního divadla Petra Jeništy, Jakub Žáček a Magdalena Sidonová jako hostitelé Auersbergerovi bez nadsázky ztělesňují směšný snobismus. A především – Joana Johany Matouškové je přítomná pouze skrze tělo, které by se už mělo rozkládat v rakvi. Fyzický projev i pochroumaný tanec a pantomima jsou v podání Matouškové brilantní.“
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny č. 17, 3. 4. 2018

„… A celá ta sestava Mýcení, do jednoho (…) hraje vyladěně, každý a každá z nich si našel a našla svoji polohu, kterou drží a slouží jí. Esteticky a řekněme řemeslně je tady vše v pořádku, má to styl a řád. Můžeme se kochat, můžeme se smát, můžeme ocenit říznost humoru a může na nás dolehnout smutek z těch vyhaslých existencí, které se samy před sebou producírují a myslí si o sobě, že tvoří dějiny umění, přitom jsou už pouhými karikaturami vpravdě tvořivých lidí.(…)“.
Josef Chuchma, ART ZÓNA, 17. 4. 2018

„… Ansámblu jednoznačně dominují představitelé manželů Auersbergerových, Jakub Žáček a Magdaléna Sidonová. Ti věrohodně ztvární právě ten typ lidí, jejichž životní styl Bernhard v díle kritizuje. Žijí jen ze zašlé slávy a někdejších úspěchů a věří, že jejich život je naplněný. Avšak ve skutečnosti jsou stiženi nudou a očividně – slovy Oscara Wilda – znají cenu všeho, ale hodnotu ničeho. Velkým přínosem je taktéž „přítomnost“ zesnulé Joany (Johana Matoušková)…“
Radek Karkovský, Informuji.cz, 20. 3. 2018

„… Mýcení bere dech scénografií Marka Cpina i hereckým výkonem Honzy Hájka. Obraznost se v této inscenaci zdá být důležitější než mluvené slovo, čímž dvojice Viceníková–Mikulášek navazuje na stylem podobné inscenace Požitkáři a Posedlost. Za mě tento styl charakterizuje tvorbu Divadla Na zábradlí a jsem ráda, že se k němu tvůrci v této premiéře vrací….“
Soňa Hanuščová, Magazín Kulturio, 30. 3. 2018

„… Ocenit je nutno – vedle již zmiňované scénografie nebo dobře zvolené hudby – především nadprůměrné výkony herců, kteří si poradili s nelehkým textem i náročností pohybu na malé ploše, což platí zejména pro představitele (původně bezejmenného) hlavního hrdiny a vypravěče románového příběhu Thomase (Honza Hájek) a pro Jakuba Žáčka s Magdalénou Sidonovou, kteří ztvárnili pana a paní Auersbergerovy. Mikuláškova inscenace nepostrádá humor, opírající se někdy o komičnost postav, ani tvůrčí invenci, byť některé použité prostředky se mohou jevit trochu nadbytečnými (práce s videem, maska) nebo lacinými (nahota). Uznání zasluhuje i úsilí vynaložené tvůrci na uchování autorova specifického jazyka, který pracuje s opakováním, variováním či gradací a skrze změnu perspektivy usiluje o postižení dalších souvislostí a nových tónů v již mnohokrát vylíčeném a řečeném. …“
Petr Nagy, Literární novíny, 26. 4. 2018

„… Abych ale nebyl nespravedlivý, raději ještě jednou zopakuji to, čím jsem začal: je to celé velmi dobře zahrané a nefalšovaně zábavné. Pokud se budeme na Mýcení dívat jako na jedovatě ironickou komedii typů, patří k tomu nejpovedenějšímu, co je v současné divadelní Praze k vidění.“
Vladimír Mikulka, NADIVADLO.cz, 22. 3. 2018